Mohu jít do vězení v případě, že nedokážu splácet?

V právní historii států nacházíme celou řadu příkladů, jak bylo prakticky a tvrdě zacházeno s dlužníky. Lhůty na splacení dluhu byly krátké a věřitel mohl na dlužníka uvalit jen oznámením vazbu nebo dokonce otroctví. V dnešní době však již odstrašující vězení pro dlužníky nefunguje, naopak platí jedno ze základních lidských práv nebýt vězněn pro dluhy. Příslušné soudy rozhodují spory a určují či přiznávají každému, co mu po právu náleží, a v případech, kdy existuje výrok soudu, avšak dlužník věřiteli přesto neplní, přichází na řadu předběžná opatření, výkony rozhodnutí a exekuce. Možnost "vězení za nesplácení dluhů" připadá v úvahu pouze v souvislosti s předlužením, které je podle českého práva trestné. Trestného činu předlužení se dopustí mimo jiné ten, kdo si byť i z vědomé nedbalosti přivodí předlužení tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům nebo užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem. Potrestán může být odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Vznikne-li totiž v důsledku uvedeného jednání značná škoda, horní hranice trestní sazby se prodlužuje na tři roky. V případě vzniku škody velkého rozsahu je to dokonce pět let. Na druhou stranu to ale neznamená, že trestný čin předlužení je v praxi skutečně postihován. Hlavním důvodem je pravděpodobně skutečnost, že skutková podstata tohoto trestného činu není v zákoně jednoznačně vymezena, pro orgány činné v trestním řízení například může být problémem posouzení, co jsou a nejsou "vydání hrubě nepřiměřená majetkovým poměrům", prokázání přímé příčinné souvislosti mezi těmito vydáními nebo přijímáním či poskytováním půjček a vznikem předlužení a ani samotný termín „předlužení“ v trestním zákoně pregnantně definován není.


zpět na výběr témat poradny